Byla jsem v knihovně. Cestou do ní svítilo sluníčko, bylo celkem teplo. V knihovně jsem strávila hodinu, během níž nebe znatelně potemnělo, začalo hřmít a vůbec to venku vypadalo náramně ohavně. Hlavně - čekala jsem déšť. Ale ne - byl to první sníh!! Mám ráda sníh. Dává mi energii, velkou dávku energie. A tak jsem se během cesty domů usmívala, což ve vánici vypadá, ehm, dosti podivně.
Chtěla jsem jít na nákup, potom domů. Ovšem první sníh mi změnil den - dojela jsem si domů pro mou čepici (mou naprosto jasně zimní čepici), tu jsem si nasadila a vydala jsem se až nyní na nákup.
Má čepice a první sníh pro mě totiž zračí jasnou věc - začíná mi zima a začínají mi Vánoce!!
Nastává má radostná doba, plná světýlek, vůní, radostí z čekání a očekávání sněhu.
Mám své malé - velké radosti. A teď začínají....... A svět je tak krásný:-)
